Ralf Rothmann > Quotes

“Just look at this landscape.' Fiete dipped his bread in his coffee substitute and winked at Walter. 'Coffin wood all the way to the horizon.”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben

“... era uno come ce ne sono pochi: un proletario elegante.”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben

“Měl na sobě kalhoty od uniformy a sportovní košili s runami a kůži na hlavě měl červenou od rozškrábaných vších kousanců, mnohé už hnisaly. Oholili mu i obočí a Walter mu ukázal na rameno, čistě bílý obvaz. „Půjdeš s tím domů?“ Fiete mlaskl. „Ale co by! Byla to jenom střepina, pod klíční kostí. Jestli se rána nezanítí, budu zase brzy k použití. Před rokem nebo tak, by to byl trefa, která by mě poslala domů, s lázněma a vším. Ale teď… člověče, já ti viděl samopalníky o berlích a jednoruký řidiče tanku!”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben

“Může se člověk zeptat hloupěji? Vždyť už přece nasazeni jste,“ pokračoval. „Základní výcvik je tím ukončen, a to i přesto, že jste místo obvyklých tří měsíců pobyli v kasárnách jenom tři týdny: Teď si můžete říkat vojíni Zbraní SS. Vaše rota se včetně všech scharführerů připojí k jednotkám před Budapeští; v jedenadvacet hodin budou na dvoře připraveny transportéry. Stáhnout povlečení, vyklidit skříňky. Nechci tady vidět ani párátko! Sláva vítězství!”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben

“Takoví jsou Němci,“ řekl August Klander, rusovlasý muž z Hesenska, který právě dorazil z velitelství, a ještě jednou se rychle otočil; nikde žádný důstojník. „Doma už není kámen na kameni, fronta se hroutí, Ivan je přede dveřmi, ale polní pošta pořád chodí přesně.”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben

“The guard, a different one, was cleaning his teeth with a wood chip. He gave a start when Walter handed him his handwritten visitor's permit. 'It's even got a stamp on it,' the guard said as he opened the metal door. 'How elegantly the world ends!”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben

“Reklama na Persil na zelených vozech byla poškrábaná nebo spálená a posetá bublinkami z ohnivých bouří, dřevěné sedačky vytrhané. Na zamlklých lidech byl patrný hlad, a také průvodčí měli kostnaté, hořem zachmuřené tváře. Ale tón zvonku, to dlouhé pronikavé cinkání, když zatahali za střešní šňůru, zněl stále stejně průzračně jako dřív. Před kinem Lito ve Fronhausenu, kde se nyní promítaly jenom anglicky mluvené filmy, se děti pokoušely z dlažby odlepit žvýkačky a Walter jel až ke klášteru a dál kráčel směrem ke Klopstockstrasse.”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben

“Polkneš pár pervitinů a myslíš jenom na řežbu, i v těch největších sračkách. Do obličeje ti stříká kamarádova krev, ty vrazíš Ivanovi bodák do břicha, a sotva popadneš dech, už sníš o koupeli s pěnou a pevnejch zadcích. Přitom je člověk tam dole úplně mrtvej, jako nějakej stařec. Ve dvaceti se ti už nepostaví.”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben

“Myslím, že to je normální, Ato. Určitě tě měl rád, otcové to už jinak neuměj. A když jsou najednou pryč, něco ti chybí, ochrana nebo co, něco tajemnýho, a tobě se poprvé stáhne hrdlo a bulíš. Ale tak nějak taky sílíš.”
― Ralf Rothmann, Im Frühling sterben